Taiwan, stát s necelými 24 miliony obyvatel, se na mapě světa vedle obří Číny ztrácí jako malá piha na obličeji. V odvětví IT ale patří mezi giganty s vlastním „Silicon Valley“ (Hsinchu Science Park), vynikajícími odborníky a světoznámými firmami.
V roce 1976 přivedl asijský tygr na svět i společnost Acer, experta na výrobu notebooků, stolních počítačů, monitorů, tabletů, mobilů, projektorů a dalšího příslušenství. „Mimochodem, taiwanské investice v Česku jsou dramaticky vyšší než čínské,“ říká zkušený lídr Aceru v Česku a na Slovensku Tomáš Čech.
Ten je s firmou spojen více než dvacet let. Do vody ho v roce 1998 nehodil nikdo menší než Dion Weisler, dnešní CEO společnosti HP Inc. „Dal mi klíče od auta a číslo konta s padesáti tisíci německých marek a řekl dělej, co umíš,“ vzpomíná Čech na rychlé proškolení v Aceru.
Jak se snažil v pozici Country Managera (CM) v Česku neutopit, chtěl Tomáš Čech své plánované kroky zprvu konzultovat právě s Australanem řídícím tehdy Acer ve střední a východní Evropě. „Dion mi ale opakoval: Ty jsi CM, jsou to tvá rozhodnutí,“ popisuje. Po dvou dotazech už třetí nevznesl.
Zkušenosti předává i v Izraeli
I díky tomu se ze zlínského rodáka stal respektovaný lídr, který brzy začal předávat 
své zkušenosti i za hranicemi státu. Aceru vyrazil na pomoc do Polska, Skandinávie, Maďarska či zemí Beneluxu. Vždy s podobným úkolem – převzít tamní trh, dostat jej z krize a najít nástupce. „Baví mě auto stavět, ne ho řídit. A když je práce hotová, rád ho předám,“ vysvětluje v metafoře Tomáš Čech, který aktuálně pomáhá firmě na rozvíjejícím se izraelském IT trhu.
Po všem tom létání na trase Hertogenbosch – Budapešť – Kodaň – Helsinki teď ale nejčastěji do práce dojíždí. Jeho hlavním úkolem u Aceru je momentálně řídit český a slovenský tým, což činí nejčastěji z Prahy. Se svými kolegy dokázal z taiwanské firmy postupně vytvořit značku, kterou zná v současnosti téměř každý se základní počítačovou gramotností.
Společnost je v Česku, na Slovensku, ale i všude jinde ve světě proslulá lehkými, tenkými, a také supervýkonnými a herními notebooky s vyššími průměrnými cenami oproti konkurenci. „Vzhledem ke své hodnotě nejsou naše produkty drahé, ale rozhodně to nejsou ani levné plastové krabice,“ míní manažer.
Přitom na konci 90. let firma průměrnou cenu přenosných počítačů na trhu naopak srážela. Vlastnit kolem roku 1998 notebook bylo symbolem nadstandardu. Zákazníci v drtivé většině sahali po dostupnějších stolních variantách počítačů. Jenže pak jim dal Acer svými cenově přijatelnými notebooky na výběr. A začali se přidávat další výrobci. „Tehdy jsme rozjeli sněhovou kouli cenově dostupných přístrojů. A dnes žijeme v době, kdy jsou dva ze tří prodaných počítačů právě notebooky. Jsme hrdí, že jsme k tomu přispěli,“ zmiňuje Tomáš Čech.
„Dlouhověkost je v IT sektoru důkazem kompetence“
Nejlepší reklamou Aceru je podle něj skutečnost, že se v IT sektoru drží 40 let. „To je úctyhodná doba vzhledem k tomu, že se trh neustále přelévá. S novou technologií mizí celé segmenty a s nimi i značky. Sony Trinitron byla top značka televizí, než přišla technologie LCD. Nokia byla hegemonem mobilních telefonů, než přišly smartphony. A mohl bych v pohřebišti značek nacházet další,“ popisuje a dlouhověkost oceňuje i u eD. „Samotný fakt, že eD system stále existuje a prosperuje, je důkazem obrovské kompetence. Firma je jasně řízená, profesionální, transparentní a předvídatelná,“ nešetří český a slovenský šéf Aceru chválou na adresu dlouholetého distributora.
eD s Acerem spolupracuje od svého založení a mezi společnostmi a lidmi v nich působících, se vytvořily pevné vazby. „Třeba s Petrem Sloukou jsme v kontaktu od úplného začátku dodnes. Nechci jmenovat všechny, abych na někoho nezapomněl, ale určitě musím poděkovat našemu produktovému manažerovi v eD Rudovi Rudolfovi, který je pro nás výtečným oknem do eD, Jance Hatalové na Slovensku, Honzovi Novákovi a Honzovi Nábělkovi. Je radost s vámi pracovat,“ vzkazuje Tomáš Čech.
eD tým umetá Aceru cestu k zákazníkovi a taiwanský tygr mu na oplátku zjednodušuje distribuci nepřetržitým uváděním unikátních modelů na trh. „Máme Swift 7, možná nejtenčí notebook na světě. Swift 5, notebook tak lehký, že když ho vezmete do ruky, myslíte si, že to je model. Nabízíme herní produkty řady Predator tak silné, že je používají filmaři na rendering (tvorba reálného obrazu na základě počítačového modelu filmů – pozn. autora). Máme úplně novou řadu supervýkonných počítačů a notebooků Concept D, určenou pro designery, architekty, videoeditory,“ říká muž, od kterého se ani nic jiného než slova chvály na adresu Aceru nečekají. „Ale upřímně, nikdy nebyla taková radost prodávat naše notebooky, počítače, monitory, jako je dnes,“ uzavírá.
Česko a Slovensko jsou podle zkušeného teamleadera zralé IT trhy, byť si z celkových prodejů Aceru na evropském kontinentu ukrojí sotva dvouprocentní podíl. Nicméně, důležitost je subjektivní záležitostí a ne vždy je jedinou možností měřit ji v procentech.
Vždyť dva sousední státy, které kdysi tvořily jeden, si u Aceru vysloužily zařazení do vybrané společnosti. „Jestli jsem na něco hrdý, tak na to, že se mi povedlo český a slovenský trh dostat v Aceru do regionu západní Evropy. Nevím o jiné firmě, kde by to tak bylo. Většinou jsme v balíku s Polskem, Maďarskem, Balkánem… Bohužel, v tomto mají korporace své stereotypy a je na českých manažerech, aby s tím něco udělali,“ apeluje na kolegy muž, který neskrývá, že je mu západoevropské myšlení v profesním životě bližší.
„Úctu si člověk získá znalostmi a pílí, ne silou“
Když Tomáš Čech hovoří o rozdílech mezi východem a západem, může čerpat ze svých bohatých zkušeností. „Na východě bývá nadřízený polobůh, který rozhoduje o všem a má nad svými podřízenými velkou moc. Naopak v zemích zejména severozápadní Evropy je společnost extrémně rovnostářská a kdokoliv s autokratickými sklony respekt nejen, že nemá, ale neudrží se. Úctu si tam člověk získá svými znalostmi, pílí, a tím, jak ostatním pomáhá, nikdy ne pozicí nebo silou,“ porovnává.
Díky tomu, že dává Tomáš Čech přednost dialogu před rozkazy, daří se mu ve firmě snižovat fluktuaci podřízených na minimum. „Dlouhodobě lidé zůstanou ne tím, že je přeplatíte, ale v případě, že jim práce dává smysl a cítí se mezi spolupracovníky dobře. Vždyť když si to spočítáte, zjistíte, že v práci strávíte více času, než se svou rodinou.“
I na své nejbližší je ale nutné vyhradit si při časově náročné profesi dostatek prostoru, což si otec pěti dětí dobře uvědomuje. „Rovnováha mezi prací, zábavou a rodinou je extrémně důležitá. Můžete nějakou dobu pracovat na 120 procent, ale dříve nebo později to vede ke kolapsu.“
I proto jednou ročně vyráží jen s manželkou na Sardinii, a i proto má spoustu zálib. „Acer mám moc rád a práce je mi koníčkem, ale umím se bavit i mimo ni. Jezdím na lodi, plavu, střílím, létám,“ dodává spokojeně.