Rozmočené nohy. Zimnice. Tak vypadal můj loňský konec horského přechodu Beskydská sedmička (B7). Měl jsem však jasno. Příště běžím znovu! Parťák byl předem také vybrán. Kolegu Ondru Fojtů jsem pro ročník 2018 vyměnil za svou ženu Werču. Tuto extrémní procházku už jsme nějakou dobu chtěli zažít spolu.
Plány jsou vždy velkolepé. Tréninky ve formě dvou tří vyběhnutí na Lysou týdně a k tomu jednou za týden něco delšího. Realita? Byl jsem rád, když jsem si jednou dvakrát týdně stihl zaběhat po městě, a mou nejintenzivnější přípravou na devátý ročník závodu byla měsíční akce Do práce na kole. Naštěstí se můžu vždy spolehnout na svou dobrou dlouhodobou kondičku.
„V pátek po práci do sebe dostanu něco nedobrého typu vločky.“
Tři dny před závodem nasazuji speciální stravu. Steak si holt pár dní nedám. Začíná také stres z toho nic nezapomenout. V pátek po práci do sebe dostanu něco nedobrého typu vločky, zkrátka kategorii jídla, kterou bych normálně nejedl. Namažu tělo, aby nikde nevznikl nějaký puchýř. Obleču lehké běžecké oblečení, obuju kvalitní boty. Hlavně neopomenout žádný detail, na těch sto kilometrech se projeví každá maličkost.
Je pátek 31. srpna, půl jedenácté večer. Vybíháme ze sportovního areálu v Třinci. Po třech dřívějších startech trasy long, letos poprvé vyrážím na téměř devadesátikilometrovou trasu short. A poprvé si také užívám roli silnějšího z dvojice.
Trasa závodu se oproti minulým ročníkům příliš nemění, takže do mapy nepotřebujeme koukat. V téměř třítisícovém chumlu účastníků je navíc téměř nemožné se někde ztratit.
Na manželce vidím, jak její počáteční obavy rychle mizí. Dere se v ní neustálá potřeba závodit a musím jí po celou noc připomínat, že jdeme na pohodu. Nezávodíme. Celou cestu si užíváme. Přispívá nám k tomu i ukázkově teplé počasí. Když si vzpomenu na loňský boj o život v zimě a dešti, tohle je opravdu procházka růžovým sadem.
Z předešlých ročníků vím, že nesmíme nikde dlouze zastavovat a příliš odpočívat. Tu hloupost jsem udělal na B7 jednou. Tehdy jsem šel s bratrem a v domnění, že mi to pomůže, jsem si na moment sedl. Byla to taktická chyba, strašně jsem ztuhl. Proto se snažím, abychom s Werčou stále udržovali tempo a nikde jsme příliš nevychladli. Na občerstvovacích stanicích tak jen doplníme tekutiny, sníme nějaké ovoce a hned zase vyrážíme.
„Ač síly ještě jsou, je čas skončit.“
Máme za sebou tři ze sedmi vrcholů a míříme ke čtvrtému, k Lysé hoře. Je sobota pět hodin ráno a my víme, že ač síly ještě jsou, je čas skončit. Za dvě hodiny se probudí naše tři malé ratolesti a rodiče musí být schopni fungovat zbytek víkendu.
Do pomyslných statistik si zapisuji 2:2. Dvakrát B7 doběhnuta, dvakrát ne. Žena je nadšená. První účast zvládla perfektně. Na to, že jsme si dali první společný trénink týden před závodem, nám to klapalo skvěle. Společně jsme si to opravdu užili. Příště jdeme určitě zas! V duchu ale pevně věřím, že ji ještě přemluvím i na nějaký dřívější závod.